Diary by Anfinity

just hate these long lonely nights

31. října 2013 v 17:26 | Anfinity
Taky se často cítíte tak sami? Když už vidíte v někom oporu, dřív nebo později o ní stejně začnete pochybovat a zase budete na všechno sami. Teď, když noc začíná v podstatě v pět odpoledne, jsou tyhle pocity mnohem horší.
Untitled
Častokrát mi připadá, že úkolem společnosti je jenom vám plyvnout do obličeje. Čím jsem starší vidím to mnohem víc. Všechny moje iluze o šťastném světě se vypařují. Začalo to rozbořením víry na Ježíška, Velikonočního zajíčka, Zoubkovou vílu a teď to pokračuje rozplýváním se iluzí o spravedlnosti, osudu, vztazích, přátelstvích, štěstí. Prostě o všem.
Ale jedna iluze zůstala v mé hlavědo teď a doufám, že tam ještě nějakou dobu pobude. Je to iluze o tom, že jednou si dole, jednou zase nahoře. Ještě tam před měsícem jsem se cítila na vrcholku slávy a na pokraji štěstí, ale začalo to jít z kopce. Nemyslím si, že se mění situace kolem mě, ale že se spíš měním já. Těžko říct, co se teď děje.
***
Tak teď jsem vás docela luxusně zahltila svými emocionálními výkyvy:D No ale potřebovala jsem to dostat nějak ven;)
 
 

Reklama